Kromě výměry staveniště má pochopitelně význam i jeho tvar. Chceme-li postavit solitérní rodinný dům, měli bychom mít na paměti, že optimální je šířka parcely alespoň 30 metrů, na pozemku dvacetimetrové šířky pak už dokážeme postavit dům jen s četnými omezeními, vyplývajícími z vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu (č. 137/198 Sb.). Tam se praví, že vzdálenost dvou sousedních fasád nesmí být menší než sedm metrů. Pro ty, kdo si chtějí vychutnat práci našich zákonodárců, raději dále odcituji (§ 8, odst. 1): "Vzájemné odstupy staveb musí splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, ochrany památek, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování pohody bydlení." Z této formulace je tak každému jasné, jaký voluntaristický klacek na stavebníka tu stavební úřad třímá v ruce.

2. Jiným aspektem může být (a pravidelně spíše je než není) i poloha pozemku

Obyvatel Prahy zvolí často raději menší a ošklivější pozemek v Ruzyni či Velkých Přílepech jen proto, že pracuje ve Vokovicích nebo Dejvicích, než krásnou a rozlehlou parcelu v Šeberově či Mukařově, protože by musel každodenně absolvovat martýrium pětadvacetikilometrového průjezdu Prahou. Stejná vzdálenost se naopak může jevit přijatelná člověku z Blatné, který pracuje ve Strakonicích. Čtyřicet minut ve vlaku, dvacet v autě nebo v létě hodinka na kole po překrásné silnici krajinou jak anglický park...
Rozhodovat tu bude i dojížďka pro děti do školy, možnost absolvování tréninku plavání v okresním městě či návštěva ZUŠ, pro seniory pak dostupnost zdravotnických zařízení, úřadů nebo třeba divadla. V dnešní situaci permanentního rušení spojů veřejné dopravy nabývá tak pochopitelně poloha parcely významu opravdu základního.

3. Také volba polohy ve vztahu ke konfiguraci a profilu terénu má značný vliv.

Pro někoho může poloha na břehu řeky znamenat vysněnou kvalitu, jiný dává přednost rozhledu z úbočí kopce, další zas ocení chráněnou údolní polohu (kdo viděl v Pánu prstenů Elrondovu roklinku, ví, o čem mluvím). Pokochejme se teď slovy klasika : "Bude-li možno stavět u řeky, bude to velmi pohodlné a krásné, protože bude možno s malými náklady v každé době dovážet plodiny do města bárkami, voda bude sloužit užitku domu a zvířat a kromě toho přinese v létě osvěžení a bude tvořit překrásnou vyhlídku...". Jinde zas: "Budeme-li stavět v místech vyvýšených a veselých (sic!), to je tam, kde je vzduch uváděn do pohybu neustálým prouděním větru a země je spádem očišťována od vlhkosti a špatných výparů, takže si tam obyvatelé udržují zdraví a veselí, dobrou barvu a netrpí nemocí komárů a jiných zvířátek, která se rodí z hnití mrtvých a bažinatých vod".

Pro úzká údolí však má tato varovná slova: "Nesmí se stavět v údolích uzavřených mezi horami, protože domy ukryté v údolích jsou kromě toho, že jsou zbaveny daleké vyhlídky a možnosti být viděny a že jsou bez jakékoli vznešenosti a velikosti, pravým opakem zdraví, protože dešti, které se k nim sbíhají, otěhotnělá země vypouští výpary zhoubné duchu a tělu, ježto oslabují a trápí klouby a nervy...".

4. Důležité je zvážit rovněž orientaci pozemku vzhledem ke světovým stranám.

Budeme-li mít například u řadové zástavby na severním svahu přístup vedený zdola, od jihu, budeme mít s velkou pravděpodobností zaděláno na velmi nešťastný domek. Ne každý dům se zkrátka hodí všude a čím menší parcela, tím má její orientace pro výslednou kvalitu života v nově postaveném domě zásadnější význam. Do domků v řadové zástavbě se pak má vstupovat jen od severu či severovýchodu nebo severozápadu, všechno ostatní signalizuje selhání urbanistické koncepce. Je-li vstupní průčelí řadového domku orientováno naopak k jihu, bývá jeho zahradní obytné průčelí otočeno na sever, je porostlé lišejníky a mechy a dům se tak více hodí k obývání losy a polárními liškami než lidmi.

5. Také sousedství stavební parcely budiž pečlivě váženo.

Vždy je dobré se při výběru pozemku porozhlédnout kolem, zda tam nestojí něco příliš odpudivého (paneláky, skládka komunálního odpadu nebo odkaliště teplárenského popílku) či dlouhodobě rozestavěného. Budeme-li mít kolem našeho domu dvacet let staveniště s hlukem, prachem, blátem a koncentrovaným výskytem pracovních hostů z východu či jihu, asi se po pár letech budeme snažit svůj domek prodat.

6. Je dobré znát i geologické charakteristiky pozemku, na kterém chceme stavět.

To, zda náš dům bude stát na skále, středně únosné zemině, bahýnku, naplaveném písku či antropogenní navážce, bude mít rozhodující vliv na způsob a tím i cenu jeho založení. Značný problém nastane rovněž při vysoké hladině podzemní vody. Znamená to, že ji budeme muset ze základové jámy odčerpávat a to přirozeně zkomplikuje postup betonáže základů. Voda může být rovněž tlaková či agresivní, což znamená, že nám může celé základy vytlačit vzhůru jak kachničku potopenou na dno vany či dokonce chemicky narušit izolační vrstvy stavby. Také jsem už stál vedle nešťastného stavebníka na kraji základové jámy, kterému ji právě tlaková spodní voda úplně zavřela a vyplnila těžko odstranitelným řídkým bahnem. Nezbývá pak často než zakládat dům na hlubokých pilotách a tím také hluboko sáhnout do peněženky.

7. Kromě ekologických zátěží způsobených činností člověka existují i ekologické zátěže přirozené.

Nemusíme se u nás příliš obávat vulkanické činnosti ve sklepě našeho domu, zato radonu tam někdy bývá požehnaně. Toto nové strašidlo si zaslouží, abychom se u něho zastavili trochu podrobněji. Co to vlastně radon je? Byl by to úplně neškodný přírodní plyn - bez barvy, chuti, zápachu, smyslově nezjistitelný - kdyby neměl jednu velmi nepříjemnou vlastnost, totiž radioaktivitu. Ta nám přináší 47 procent průměrného ročního efektivního dávkového ekvivalentu ozáření. To je jistě dost vysoké číslo na to, abychom se radonem obírali se vší vážností (vždyť veškerá jaderná energetika se na tomtéž například podílí jen 0,033 procenta, tedy asi 1424 krát méně).
Ponechme stranou fyzikální a chemické příčiny kontaminace našeho životního prostředí radonem (jedná se o přírodní rozpad uranu 238 a vznik jeho dceřiných produktů) a spokojme se s uvedením faktu, že radon má na svědomí asi čtvrtinu až třetinu onemocnění rakovinou plic. V tabulce rizik úmrtí radon způsobuje na jeden milion obyvatel asi 200 až 400 úmrtí, infarkt 1400 úmrtí, kouření cigaret asi 3600 úmrtí a zásah bleskem má na kontě asi 0,3 úmrtí. A mimochodem - zcela určitě radon napomáhá pouze karcinomu plic a nepodílí se například na vašich bolestech hlavy, žaludečních nevolnostech, depresích, únavě či nespavosti.

8. Nejdůležitější nakonec: genius loci

Zamýšlejme se také nad tím, v jakém kontextu náš nový dům bude stát, jaké jsou hlavní znaky lidského sídla, které jej bude obklopovat. Budeme-li stavět dům na malé vesnici, raději zapomeňme na nějaké tvarové či materiálové experimenty, právo na ně tu prostě neexistuje. Duch vesnice je konzervativní, obtížně pohnutelný, ustrnulý. Nemáme na to pohlížet nikterak pejorativně, vždyť vesnice je kotvou, která v dobách zlých národ zachraňuje, uchovává jeho identitu a posiluje vědomí takových hodnot jako vlast a domov. Chce-li tu měšťan vystavět funkcionální vilu či skleněnou pyramidu, jsou vidle v rukách vesničanů, namířené proti jeho hýžďovým partiím, odpovídající reakcí. A naopak. Chalupa v tyrolském stylu na předměstí Plzně, Prahy nebo Brna je stejně neodpustitelným selháním. Příměstské vilové čtvrti by měly být laboratoří architektury v nejlepším smyslu slova.