Stavebnímu úřadu se neodevzdává. Prováděcí projekt rozpracovává veškeré detaily (např. řešení parapetních desek pod okny, úpravy podlah u stěny, atd.). Tady už záleží jenom na tom, o jakou rekonstrukci se jedná, co se od ní očekává a jaké jsou k dispozici finanční prostředky. Někdo právě tuto část považuje za zbytečné plýtvání penězi. Praxe ale neustále ukazuje, že improvizovaná řešení jsou často nákladnější.

 

Poté, co bylo vydáno stavební povolení, mohou se práce na rekonstrukci zahájit.  Obyvatel bytu musí počkat na písemné sdělení stavebního úřadu, že nemá námitek. Práce mohou být zahájeny, pokud do 30 dnů ode dne podání stavební úřad své písemné stanovisko vůbec nezašle nebo jeho stanovisko je kladné. Pokud stavební úřad stanoví, že rekonstrukční práce podléhají stavebnímu povolení, nesmí být zahájeny.

 

Pokusme se nyní dát několik praktických i obecných rad, jak postupovat pří řešení dispozice bytu. Někdo preferuje velké společné prostory, jiný dá přednost soukromí jednotlivých členů domácnosti. Když v bytě vyrůstají malé děti nebo je určen pro starší partnerskou dvojici, liší se požadavky na bydlení dost výrazně. Zkrátka - bydlení se musí přizpůsobit zvyklostem rodiny.

Plánovat je nejlepší nejdříve na papíře.

 

Někteří budou chtít rozdělit předsíň tak, aby konečně vznikla tolik potřebná komora nebo šatna. U předsíní se většinou jedná o malý prostor, který je komunikačně velmi zatížený. Doporučujeme nezatěžovat ho příliš nábytkem. Při vstupu do bytu bychom měli vyřešit pouze odkládání nejnutnějších částí oděvu na věšákovou stěnu. Ideální pak je vyhradit prostor pro botník, protože odkládání bot na chodbě, se kterým se v panelácích tak často setkáváme, je nejen nevhodné, ale i neestetické.

 

Spojit kuchyni s obývacím prostorem, aby se mnohdy její miniaturní prostory prosvětlily, může stát mnoho peněz. V kuchyni je také důležité zajistit maximální pracovní a odkládací plochu už proto, že se dnes běžně používá mnoho přístrojů. Část pracovní plochy kuchyně je možné druhotně využít jako pult k rychlému stravování. Pokud to prostory dovolují, je vhodné v kuchyni najít pracovní kout pro ženu nebo pro jednoduché administrativní práce. Žijí-li v bytě malé děti, jistě uvítají, pokud v kuchyni bude i tzv. hrací kout.

U současného obývacího pokoje je třeba zvážit, zda některé dveře není účelné „zazdít". V této místnosti, jako ostatně i v celém bytě, je vhodné používat spíš jednodušší lehčí nábytek, drobnější sedací soupravu, případně jednotlivá křesla a skříňky. Na křeslo musíme počítat s hloubkou 1000 mm, na ušák s podnožkou dokonce 2200 mm. Kdo má rád hudbu, musí uvažovat pro klavír se stoličkou prostor o hloubce cca 2600 mm a pro pianino 1500 mm. Kombinace čtyř křesel a konferenčního stolku vyžaduje plochu 3300 x 3300 mm. Daleko méně prostorově náročné jsou dvě krátké pohovky s délkou 1500 mm postavené proti sobě. Se stolkem zaberou cca 2100 x 2800 mm.

 

Pokud jsou stěny bílé, doporučuje se pokoj zařídit tmavším nábytkem, v opačném případě nábytkem světlejším. S ohledem na poměrně malou světlou výšku místnosti není vhodné výrazné snížení konstrukcí podhledu.

 

Pro vybavení dětského pokoje by mělo platit pravidlo maximální variability a barevnosti. Dítě rychle roste, přičemž se mění a vyvíjejí i jeho potřeby, jimž by se dětský pokoj měl přizpůsobovat. Při optimálním řešení by měl být nejen místem pro spaní, ale zejména pro hry. Velký dětský pokoj by měl přes den sloužit jako společné hřiště a večer by měl poskytovat soukromí dvěma třeba rozdílně starým potomkům nebo dívce a chlapci. Větší děti mohou být na svůj obytný prostor daleko náročnější. Jedno z nich potřebuje prostor na studium a druhé chce spát.

 

Ložnice rodičů by svým vybavením měla oběma partnerům umožnit nejen spaní, ale i v oddělené části vytvořit pracovnu pro realizaci některých jejich zálib, případné studium nebo jiný typ práce.

 

Zajištění samostatné pracovny v běžném panelovém bytě je značně problematické vzhledem k omezenému počtu místností. Avšak potřeba pracovny (kanceláře) se v poslední době stále zvyšuje, a to v důsledku podnikání jednoho a mnohdy i obou rodičů. V takovém případě je třeba velmi pečlivě přehodnotit celkové dispoziční řešení bytu včetně vybavení jednotlivých místností a přistoupit k zásadním úpravám.

 

Úložných prostorů není nikdy dost, přitom je třeba počítat s tím, že každý dospělý člen domácnosti potřebuje přibližně 1800 mm šatní tyče. Z prostorových důvodů se mohou použít i tyče umístěné nad sebou. Vestoje dosáhne průměrná žena do výšky maximálně 1950 mm, potom potřebuje pantograf (pohyblivou tyč, kterou stahuje pomocí pružin) nebo schůdky.

 

Vybavení koupelen a záchodů doporučujeme jednotné. S ohledem na malé prostory je třeba při modernizaci přistoupit k volbě světlých zařizovacích předmětů, obkladů a dlažeb. Z estetických i praktických důvodů je vhodné obkládat stěny nejen do výšky například 1800 mm, ale až k podhledu nebo ke stropu. V koupelně se vyplatí počítat s každým centimetrem. A to nejen na šířku nebo délku, a!e i na výšku.

 

Ulička před umývadlem nebo vanou by měla být minimálně 650 až 700 mm. Přesto, že v koupelně bývají stísněné prostory, je třeba zde počítat i s umístěním automatické pračky.

Související odkazy Byty v panelových domech Rekonstrukce  Sádrokarton

 

Ten, kdo si chce pořídit bidet, by měl vědět, že jeho osa musí být minimálně 600 mm od stěny nebo od záchodové mísy, pokud s ní sousedí. Jinak je totiž bidet prakticky nepřístupný. Pro záchodovou mísu stačí její osa ve vzdálenosti 450 mm od obou stěn.